Když se vyhlásila soutěž od #worldphotography na téma: “Sopky světa”,hned se mi vybavil nevšední zážitek z letadla a focení sopky.
We were already on our 2nd day traveling to our final destination, Indonesia. The last flight from Jakarta to the island of Lombok (1.5 hour flight) was already waiting for us. Tired, we were looking forward to getting off the plane, settling in and resting. As I mentioned in previous articles, I like to take pictures from the plane, unfortunately I was sitting in the alley on this trip and I took a picture of the volcano rising above the clouds, albeit in vain, but completely blurred. I was quite sorry. We were about to land, we excitedly started packing our things at hand, which suddenly I look out the window and see the Rinjani volcano again. We did not understand what was happening until the pilot announced that we could not land due to poor visibility and if it did not improve within 20 minutes, we would have to land elsewhere. You can't even imagine after 2 days of traveling how terrible the news was for us. The only positive thing from those 20 minutes was that I suddenly managed to take several pictures of the volcano. Thank God after 20 minutes we were able to land and everything went well. Plus, I would miss these photos in my album. ;)
To už jsme byly 2. den na cestách do cílové destinace Indonésie. Už nás čekal poslední let z Jakarty na ostrov Lombok (1,5 hod. letu). Unavené jsme se těšily až vystoupíme z let adla, ubytujeme se a budeme odpočívat.
Už v předchozích článcích jsem zmínila, že ráda fotím z letadla, bohužel jsem seděla na této cestě do uličky a sopku tyčící se nad mraky, ať už marně, jsem vyfotila, ale úplně rozmazaně. Docela mě to mrzelo.
Měli jsme již přistávat, natěšené jsme začaly balit věci po ruce, což najednou kouknu z okénka a opět vidím sopku Rinjani. Nechápaly jsme co se děje, až do oznámení pilota, že díky špatné viditelnosti nemůžeme přistát a pokud do 20 minut se to nezlepší, budeme muset přistát jinde. Ani si nedokážete představit po 2 dnech cestování, jak strašná zpráva to pro nás byla. Jediná pozitivní věc z těch 20 minut byla ta, že najednou jsem stihla sopku vyfotit hned několikrát.
Diky bohu po 20 minutách jsme navíc mohli přistát a vše dopadlo dobře. Navíc by mi tyto fotografie do mého alba chyběli.. ;)