On foot to Iran - crossing Pirin mountains, part 1

🇨🇿 Czech below 👇

Pirin - second highest mountains in Bulgaria which is all part of UNESCO and after 6 days here I must say that it deserves this honor. It was 6 hardest but the most beautiful days of my journey so far.

Plan was to stay here for 5 days but I was really enchanted by beauty of this mountains so I decided to stay here one day more, have been to places which wasn't planned and it was totally worth it!

First part included ascent from Bansko to Kazana bivouac, which in a fascinating valley right in front of north face of Vihren and you can feel here how you are small compared to mountains.

Second day I got to the Vichren itself, which is highest peak of Pirin and I ran down from here with a storm in my back. After a few hours on the hut where I was waiting for the storms to pass I had a small crisis when I was ascenting to Murat lake but when I got there, I forgot all problems 🙂

Third day I went by marked and non-marked paths through some hills, ridges around the mountain lakes and mountain streams and rivers created meanders, waterfalls and rapids. Finally I slept on another beautiful place near one lake. But I didn't know that the most beautiful and the hardest part is still waiting for me... 🙂

Pirin - druhé nejvyšší pohoří Bulharska, které je celé zapsané v seznamu UNESCO a já za těch 6 dnů, které jsem tu strávil, pochopil, že naprosto oprávněně. Bylo to sice zatím asi nejnáročnějších, ale taky nejkrásnějších 6 dnů mého putování.

Původní plán byl 5 dnů, nicméně se mi tu tak strašně zalíbilo, že jsem si to o den natáhl a prošel i části, které jsem původně neplánoval a rozhodně jsem nelitoval!

První část zahrnovala výstup z Banska k bivaku Kazana, který je ve fascinujícím údolí přímo naproti severní stěně Vichrenu a člověk tady mohl bytostně cítit, jak je oproti majestátné přírodě titěrný.

Druhý den následoval výstup na nejvyšší horu tohoto pohoří Vichren, ze kterého jsem doslova běžel dolů s bouřkou v patách. Po čekání na chatě, než se živly přeženou, jsem měl menší krizi a strašně se mi nechtělo k večeru do kopce, ale když jsem přišel ke kouzelnému Muratovu jezeru, na všechny strasti jsem zapomněl 🙂

Třetí den jsem si střihl krásnou trasu nahoru a dolů přes různé hřebeny a vrcholky, značenými i neznačenými cestami kolem jezer, horských říček tvořících všelijaké peřeje a vodopády a nakonec přespal na dalším krásném místě u dalšího krásného jezera. To jsem ale netušil, že to nejkrásnější, a taky nejnáročnější, mě teprve čeká... 🙂