Výzva v nadpisu se netýká botů, tj. skriptů provádějících nějakou automatizovanou činnost, ale jde skutečně o obuv. Ale nepředbíhejme.
Netajím se tím, že chodím každý den do práce do továrny. Dojíždím vlakem a cestu z nádraží a na nádraží si zkracuji přes odstavné koleje. Vím, že by se to nemělo, ale taky vím, že tam prakticky nic nejezdí, jen tam občas odpočívají odstavené soupravy nákladních vozů.
Když jsem šel včera z práce na nádraží, uviděl jsem na jednom nákladním vagónu odložené boty.
Boty sice nebyly nové, ale nebyly ani nějak příliš opotřebené. Sice jsem je nějak důkladně nezkoumal, ale rozhodně nevypadaly jako odpad, jako něco, co člověk zahodí. Byly to prostě normální boty, ve slušném stavu, až na nějakou tu šmouhu relativně čisté, a nebyly jen tak odhozené, nýbrž pečlivě srovnané. Jako když přijdete domů a vyzujete se v předsíni.
Rozhlédl jsem se vlevo i vpravo, podíval jsem se i na druhou stranu soupravy, nahlédl pod vagón, ale nikde nikdo. Kam až jsem dohlédl, nebylo živé duše.
Jen ty osamělé boty.
Když jsem to doma vyprávěl, manželku napadlo, že by to mohl být základ nějakého příběhu.
A tady se dostáváme k té zmíněné výzvě
Zkuste napsat nějaký krátký příběh, který by vysvětloval, kde se tam ty boty vzaly, kdo je tam nechal, co se s ním stalo... Třeba jen dva tři odstavce. Nebo delší, jak se vám bude chtít. Do komentářů nebo samostatným článkem.
Dílko, které se mi bude líbit, odměním tolika HBD, kolik mi přinese tento článek.
Před několik dny jsme měli se školou exkurzi. Někdo rozhodl, že jako třída pojedeme vlakem. Pěknej vopruz. pomyslel jsem si a kámoši souhlasně přikývli.
Den ulejvárny v podobě exkurze začal ráno na nádraží. Naše banda zabrala hned první kupíčko, takticky vedle holek. Ještě rychlá kontrola instáče, než se rozjedem a data budou v čoudu.
Souprava se rozjela. Vopruz právě začal, pomyslel jsem si nahlas. Někdo pronesl, že bychom si mohli dát nějakou únikovku. Dohadování zabralo dobrou půl hodinu. Když v tom Petr vzal kšiltovku a prohlásil: „Někde ji schovám, kdo ji najde, bude vítěz“.
Všichni souhlasili a zakryli si oči. Za chvilku klaply dveře a Petr byl zpátky. Všem bylo jasné, že čepka bude někde mimo kupíčko.
Mezitím vlak zastavil na malé stanici vedle nákladní soupravy.
O několik dalších vteřin Karlos nese čapku. Byla schovaná vedle u holek v kupíčku.
Podle pravidel, on teď vybírá, co se bude hledat. Přemýšlí, a bloumá očima, které se mu zastavili na mých botách.
„Ti hráblo ne? Přece nebudu bos!“
„Srabe, srabe,“ začali všichni skandovat.
Neochotně jsem se zul a podal mu svoje zánovní bílý adidasky.
Za chvilku byl zpátky a dost uštěpačně se usmíval. Hned jsem načíhnul do vedlejšího kupíčka k holkám.
„Vystřel, tvoje sedmimílky tu nemáme a už nevotravujte.“
Docela mě rychle vypoklonkovovaly. Podívám se mezi vagony.
Nejsou tu.
„Hele Karlos, napovez.“
Vagón sebou trhl, naše souprava se rozjíždí a nabírá na rychlosti. Venca, co znuděně sedí u okna vykřikne: „Hele vole, tamhle ti jedou boty!“
"Frenku, počkej, já vylezu nahoru a nasprejuju ten vlak i zvrchu. Sakra, musím si vyzout boty, nějak blbě se mi tam leze..."
"Tyvole benga, dělej, zdrháme, skákej dolů!"
"Ondro, já tam mám někde boty, vem mi je!"
"Ser na boty, zdrháme, dělej, nebo nás zabásnou! Zahoď ten sprej ti říkám! Dělej, zdrháme!"
Děkuju za odměnu :)