Dobré ráno,
jdu si tady trošku postěžovat, vylít si srdce, pro radu, možná se namotivovat. Chtěla bych říct, že miluju běhání, ale není to tak a po posledním lockdownu, kdy to byla jediná činnost, kterou jsem venku dělala, se mi úplně zprotivilo.
A tak jsem poprosila svého kamaráda-trenéra, aby mi sestavil běžecký trénink, abych se do toho zpátky dostala a začala zase běhat s radostí. Včera jsem jeho plán netrpělivě otevřela a zmrznul mi úsměv. Cože? Běhat ráno? Vůbec. Většinou vstávám před 6. hodinou, ale musím mít silný motiv, což je v mém případě ranní káva a dobrá snídaně. S troškou přemáhání vstanu takhle brzo i do fitka na silový trénink. Ale běh? To těžko. Tak se ho snažím ještě přemluvit, že si dám běh na odpoledne a vyměním ho se silovým tréninkem, ale je neoblomný, prý to mám zkusit aspoň první týden.
Tak teda jo. Hlavně nepodcenit přípravu, znám se, takže si večer chystám všechno oblečení hezky k posteli, raději i kontaktní čočky (už to, že pro ně musím ráno do koupelny by mohla být překážka), budík na 5.30, to půjde.
Ráno se probudím, svítí sluníčko, protáhnu se a konec. Nikam nejdu, prostě ne. Posílám svého kamaráda-trenéra zprávou do háje. Toto nebudu dělat! Naštěstí máme až-tě-uvidím-tak-po-tobě-něco-hodím vztah a nevezme to moc vážně. Lehám si zpátky do postele. Běhat fakt ne! Po 10 minutách jsem oblečená a vyrážím. Trošku mě přesvědčilo to, že budu moct 40 minut poslouchat fiXu.
Takhle dlouhých 40 minut jsem ještě nezažila. A to mám dnes regenerační běh 6 km, pro začátek. Ani dobrý pocit po běhu se nedostavil. Pořád doufám a čekám, že to bude s každým dnem lepší a příjemnější a že se to nakonec zlomí a zase mě to začne bavit.
A jak se k běhu (resp. k tomu, co se vám fakt nechce) motivujete vy? Je to hudba, kterou u toho posloucháte nebo nové boty, sparing partner, dobrý pocit po aktivitě? Budu ráda za jakýkoliv tip! Díky ;)
...za to, jakou zajímavou a živou debatu jsi tu rozproudila ;)
@tipu curate
Upvoted 👌 (Mana: 39/78) Liquid rewards.
😀 hohooo, moc děkuju!
Cheche, shodou okolností jsem právě dopsal podobný nasraně motivující článek, akorát u mě to není běh, ale kolo do práce :D
:D pecka, tak si ho jdu přečíst, asi nějaké erupce dneska
Já u běhání poslouchám podcasty nebo audioknihy. Většinou v angličtině, abych zaměstnal mozek. Protože když se nad něčím zamyslím, nemyslím na běh :))
Jo, to je super tip, děkuju. Takhle mi to funguje taky. Je pravda, že se mi nejlíp běhá, když řeším nějaký problém nebo jsem naštvaná 😀 Hlavně zapomenout, že běžím.
No já vám nevím, jestli to takhle děláte "dobře" :D Já teda teď už moc neběhám (se silovým tréninkem zaměřeným na budování objemu to moc kompatibilní není), ale ještě donedávna jsem běhal několikrát týdně a pro mě byl právě ten běh o tom, že hlavu vypnu a nic neřeším, prostě si jen tak běžím (v přírodě) a mám z toho radost :) Ta vaše taktika naznačuje, že vás to běhání jako takové nebaví... Co ty na to jako znalec, @bodie7?
Tak on hodinový běh opravdu není žádná velká zábava, pokud neběháš každý den někde jinde. Alespoň pro mě. Během kolektivních sportů nebo jiných aktivit jsem schopen naběhat víc, aniž bych se cítil tak unavený.
Ale dá se u něj dobře zrelaxovat, vyčistit hlavu a poslechnout nějakou hudbu, na to je to fajn. Jen se tam zase dostat :D
A během kolektivních sportů je to takový nenásilný pohyb, což je úplně nejlepší podle mě.
Taky záleží na tom, jestli se při běhání dostáváš do fáze, kdy se ti vylučuje větší množství endorfinů. To pak má zase úplně jiný rozměr :) Tohle má asi taky každý trošku jinak. Já tyhle "bonusové" stavy míval až u svých nejdelších běhů (15+ km). Opravdoví vytrvalci se takhle dokážou "nafetovat" na dlouhé hodiny, někdy snad i dny... Jak jsi to měla třeba ty po B7, @loulou1987? :)
Já tyhle bonusové stavy mám kolem 10. km, prvních 5 trpím 😀Po B7 jsem byla nafetovaná ještě týdny 😀 ale mně se endorfiny vyplavujou při každé blbosti taky...
bodie se necítí být odborníkem :D
Ale obecně se jako snažim motivace nehodnotit, spíš se pokoušim je u lidí najít a vycházet z nich. A pak najít cestu, jak to dělat tak, aby ta aktivita v životě toho člověka nepřekážela :)
A že těch cest je!
No já nevím, jestli nepřekážet není trochu málo... Vím, zní to jako klišé, ale pokud člověk nedělá to, co ho fakt baví, tak to podle mě moc udržitelné není. Nebo teda může být, ale za jakou cenu, že...
No tam jde podle mě ruku v ruce ten motiv. Vem si třeba člověka se zlomenou rukou, co rehabilituje. Nemusí ho to asi nutně bavit, pakliže chápe, že ta rehabilitace mu v konečným součtu pomůže hejbat tou rukou tak, jak potřebuje. Jestliže je ten motiv hejbat rukou ve stavu před úrazem silnej, potom ho samotná rehabilitace nemusí bavit, ale přesto pravděpodobně bude dělat to, co se mu řekne.
Stejně tak někdo může běhat hlavně proto, protože chápe, že potřebuje v životě nějakej pohyb a tohle je pro něj hypoteticky, řekněme, nejdostupnější záležitost. Je to celý takový účelový, ale je tam vyjasněnej ten záměr a ten člověk u toho klidně může vydržet roky. Ne proto, protože by ho běh bavil, ale prostě chápe, že něco potřebuje. :)
Já sem ostatně v některých věcech taky cynik a dělám je čistě účelově hlavně proto, protože vim, že mi pomůžou dělat něco jinýho v budoucnu :) Třeba výpony hele, to není žádná vleká zábava, kterou bych si užíval :D
To je pak ta cena, o které jsem psal :) A taky je tu ten faktor krátko/středně/dlouhodobosti. To si prostě musí každý sám za sebe subjektivně vyhodnotit, jak velký diskomfort a jak dlouho se vyplatí v rámci dosažení nějakých vyšších cílů podstupovat... Obecně je fajn, když se ten diskomfort časem podaří přetvořit na komfort. To pak jde hned všechno líp :)
Hele, u mě je to úplně jednoduché. Já tak nějak běhám/neběhám už dlouho, jen teď jsem měla docela pauzu. A vím, že když se do toho dostanu, tak mě to běhání zase bude bavit a dokonce si ho budu i užívat a uvidím nějaký progres.
Jenže já jsem od přírody tele na sporty a prostě když mi to nejde, tak se mi to dělat nechce a nebaví mě to. Takhle bych ale v ničem nikam nedošla, takže se vždycky musím ze začátku kousnout a ono to někam půjde. :D
Podle mě jediná silná motivace, která dlouhodobě funguje, je ta vnitřní (a je úplně fuk, jestli je to ultramaraton, zhubnutí, 10 kiláků za hodinu, nebo cokoliv jinýho).
Pokud máš silnej vnitřní motiv, proč to děláš, tak pak to zkrátka uděláš, i když se ti nechce. Možná ne nutně ten den, možná ne přesně když ti někdo řekne, třeba ani ne tak rychle, jak si někdo myslí, že bys měla, ale zkrátka to, co potřebuješ odběhat, si odběháš. :)
Jen tak ze zvědavosti, jakej je důvod, že máš běhat ráno?
Jo, díky, ta vnitřní motivace je pohon pro všechno, co děláme, pravda. A někdy je silnější, někdy slabší, někdy dá práci si ten cíl připomínat.
Myslím, že hlavní důvod teď je to, aby zjistil, jak jsem na tom s tempem za čerstva (což já ráno vůbec nejsem :D), před jakoukoliv jinou aktivitou.
Já jsem v tomhle trochu atypickej mno :)
Mně se taky občas nechce, ale vim, že mám v mezocyklu (za měsíc) třeba naplánováno cca 160 kiláků a je třeba je odběhat (protože potřebuju navyšovat kilometráž na maraton). Takže když cejtim, že se mi fakt jako že nechce a nebylo by to vůbec dobrý, tak pokud to jde, posunu to. Pokud vim, že to nejde a je třeba to odběhnout, tak to zkrátka odběhnu, byť třeba trochu jinak, než jsem měl v plánu. Do toho jsem objevil krásy fartleků konečně a to mi strašně pomohlo. Já totiž nemám úplně rád pevnej programming. Používám něco, čemu se říká biofeedback :)