Tour du Mont Blanc - Den 1

Les Houches - Col de Voza - Les Contamines - Refuge de Nant Borrant - Aire de bivouac

Ráno nás probudil nádherný výhled na špičaté a zasněžené vrcholky hor. Uklidňuju se tím, že na ně nepůjdeme. Jedeme překonat těch zbylých 12 km z předchozího dne.

Přijíždíme do Les Houches, kde se na parkovišti balíme a sušíme spacáky, což mi přijde dost super, protože to znamená, že jsem spala venku.

Nasnídáme se a chystáme se na náš první den v horách.

Vycházíme z Les Houches, což je vesnička ve francouzských Alpách, ve které se začíná Tour du Mont Blanc, nejkrásnější trek v Evropě. Doporučuje se jít jej v 10 dnech, ale nemám tolik dovolené, tak jsem kluky přesvědčila, že to zvládneme za 8.

Vyrážíme. První den nás čeká 23 km a 1300 výškových metrů. Zní to jako super procházka krásnou krajinou, ale když si člověk přimyslí 13kg krosnu, jde se o trošku hůř.

První dvě hodiny jen stoupáme, ty kopce jsou nekonečné, ale vždy nám to vykompenzují nádherné výhledy.

Po trase je spousta chat, kde se dá zastavit a občerstvit se, dobrat vodu, koupit jídlo, případně přespat.

Tady v sedle Col de Voza nás zrovna zaujal krásně zbarvený kůň, který k nám přišel blíž a začal řehtat, až jsem měla pocit, že se na nás přišel podívat a vysmívá se nám.

Protože si neseme vše s sebou, zatím se nám nechce nikde zbytečně zastavovat. Jen když narazíme na káď s vodou, doplňujeme zásoby.

Procházíme i několika vesnicemi, lidi jsou na nás milí, všichni nás s úsměvem zdraví.

Některé vesničky jsou opravdu malebné.

V jednu chvíli tady můžete obdivovat kvetoucí růže a levanduli, za rohem vás překvapí zralé šípky.

Fotíme jako o život, nemůžeme se nabažit těch výhledů.

Asi 10 km před cílem se k nám přidává další hiker - Dan z Holandska, který nemá moc promyšlenou trasu, a tak ho bereme mezi sebe. Za veselého hovoru teď už v angličtině míříme do vesnice Les Contamines na pivo. Do cíle nám pak zbývá asi 6 km do kopce, potřebujeme se posilnit.

Je neděle, otevřeno mají jen v cukrárně. Nevadí nám to, sedáme a dáváme si pivo v cukrárně. U dalšího stolu je skupinka lidí, kteří TMB taky jdou a pár dalších "normálních" hostů. Když odcházíme, všimnu si, jak se na mě ti normální pobaveně dívají a upřímně se smějou tomu, jak si nasazuju svou stále ještě plnou a těžkou krosnu.

Dnes spíme na ofiko bivakovacím místě. Ještě předtím ale dáváme pauzu na chatě (Refuge de Nant Borrant), která je těsně pod naším dnešním místem na spaní.

Když se blížíme k našemu bivaku, už z dálky z toho směru slyšíme kravské zvony. To bude ráno budíček!

Všechno mě bolí a jsem úplně vyčerpaná, ale první den stál za to. V řece si peru své rychleschnoucí triko a myju nohy (protože jsem po PRVNÍM dni dost zpocená, špinavá a tak - zdůrazňuju záměrně).

A teď už hurá na kuskus s tuňákem. Všichni společně s Danem, který s námi zůstává i na noc, sedíme kolem našich vařičů (oheň prostě nerozděláváme), povídáme si o životě a plánujeme další den.