Adoptovaný Karel

Často mi má drahá polovička vypráví moudra a postřehy od spolupracovnic z práce. Před několika dny povídala o malé rybce, kterou už nechtějí. Marně se ji snaží někomu dát. Nikdo malou rybku nechtěl. Ani já jsem nechtěl. Dokud nepřipojila poznámku, že jinak poplave do světa sama.

Nenápadně jsem vyzvěděl o jaký druh rybky se jedná. Beta. O tomto druhu nevím zhola nic. Strejda Google rychle poradil. Jedna ryba navíc, ta se mi sem taky ještě vejde. Pomyslel jsem si. Začal jsem prohrabávat své akvaristické zásoby, abych zjistil, co všechno potřebuji. Základ v podobě prázdného akvária jsem měl. Jediné co bylo potřeba dokoupit bylo topení a filtr.

Dnes byl den s velkým D. Den převozu. Když už jsme přijely, Karel už čekal připravený venku. Plaval v asi 8 litrovém akváriu, z poloviny vypuštěné. Vedle v tašce měl zabalený krmení a síťku na odchyt. A jak jsem správně předpokládal, protože bydlel v paneláku, své topení neměl. Samozřejmě čekal s doprovodem, jež nám Karla řádně předal.

Převoz nezavřeného akvária s vodou autem je zhola nemožný. Pokud nechcete, aby všechna voda vyšplouchala ven. Po minutě jízdy se Karel musel bezpodmínečně přesunout do zavařovačky od zelí, kterou jsem měl pro všechny případy s sebou.

Ve sklenici strávil přibližně hodinu. Do původního akvária se už nevrátil. Z důvodu absence víka a příchodu naší černé kočky by se stala nebezpečná situace. Samozřejmě pro Karla nebezpečná. Připravit písek, několik rostlinek zasázet a naplnit odstátou vodou. Karel se znova stěhoval (přeléval). Nyní už do nového, většího a snad lepšího domova.