Kde domov můj?

Poprvé mě tahle otázka napadla v úplně jiné souvislosti. Rozklikl jsem si jakousi diskusi pod článkem, který nastavoval zrcadlo nešvaru, a to že výrobci sice nechávají starou cenu, zato ale snižují hmotnost zboží v původních, větších obalech. Tušil jsem, že tam budou perly...

A byly. Například. Že nadnárodní společnosti by si to ve svých vlastních zemích nedovolily, takhle šidit spotřebitele! Kde má ale nadnárodní společnost svou vlastní zemi? Není nakonec takhle proklínaná společnost náhodou politováníhodný bezdomovec?

A jsem u nich, u bezdomovců...
"Vysočany, Libeň,
to jsou pražský čtvrti.
Kdo sem večer zajdeš,
tak jsi synem smrti!"

Anebo...
"Žižkovu a Libni,
zdaleka se vyhni!"

Co mají tyhle veršovánky společného? Libeň. A tam já učím. Už docela dlouho. Takže bezdomovce ani moc neregistruji. Po ránu je obcházím, překračuji...

Jasně, jsou to lidé, Boží děti. Mají stejnou lidskou hodnotu jako já. Když se mi nějaký zdá být v hodně podezřelé poloze, tak se zastavím, jestli nepotřebuje pomoc...

Do včerejška jsem je nefotil. Až včera mě to napadlo. Třeba někde do práce nechodíte skrz bezdomovce, třeba to bude pro někoho zajímavé...

Takže můj dnešní ranní bezdomovec. Je těsně po sedmé. Tramvajová zastávka Palmovka. On v téhle poloze spal. Nahnul jsem se nad něj, abych viděl, že dýchá. Dýchal. Alkoholové výpary, jak jinak. Nechtěl jsem mu fotit obličej, ani lidi kousek od něj... Odpoledne už tam nebyl.

Můj dnešní odpolední bezdomovec. Padesát metrů od toho prvního, ranního. Kdyby neměl tu pandu přivázanou k batohu, ignoroval bych ho, ale s pandou...

Ona je tam kousek knihobudka. Bezdomovci knížky ukradnou a prodají do sběru. Tenhle si ji aspoň, než přijede tramvaj, očítá. V lahvi rozhodně nemá colu...

A tihle dva jsou včerejší. Asi 20 metrů od těch dnešních bezdomovců. Ten zadní je výrazně zkušenější, udělal si jakýsi pelíšek...

Ten druhý sebou praštil do trávy, nic pod sebou nemá. Bylo asi půl sedmé ráno. Čtyři stupně Celsia. Nad nulou. To já bych věděl, kde si tam v okolí zalézt do aspoň trochu chráněnějšího místa...

Detail "zkušenějšího bezdomovce". Lavička, nějaká žíněnka, deštník proti jinovatce. A nezbytná lahev alkoholu. Už se budí. Ranní cígo... Nešel jsem blíž. Se zbytkovým alkoholem by mohl být po ránu otravný...

Ono tam těch bezdomovců bylo ještě víc... Ale zrovna je řešila městská policie. Tak jsem nechtěl zaclánět.

Souvislost? Řád, klid... Pořádek, hrdost... Vrátit... Generál... (Někdo mu nalepil na pusu žvejkačku. Napadlo mě, že ji sundám, ale... Proč vlastně?) To kradené logo Brave...

Teda, je to jen o mých pocitech. Slyším v dálce bubínky a příčné flétničky, které doprovázejí pořadový krok pochodujícího šiku, pochodně září do temnoty...

Řád... Co já, klerikální konzervativec, mám proti řádu? Asi jsem víc demokrat než konzervativec. Řád je dobrá věc. Ale musí tu zbýt i důstojné místo pro anarchisty, LGBT+ komunitu, komunisty, bezvěrce a jinověrce... A taky pro bezdomovce. Klid... Já bych bezdomovcům raději pomáhal než je jakkoliv eliminoval... A vyndal jsem ze skříně červeného kulicha...

Jo, slyším trávu růst.